Trailová Závist poprvé
Třetí adventní neděle, konkrétně 13. 12. 2015 se dala strávit různými způsoby. Já jsem místo předvánočního stresu z úklidu, pečení a nákupu dárku prožívala jeho trochu jinou formu. Stres organizátorský.
Loni v zimě ana jaře jsme s kamarádem Tomášem řečeným Hovisem chodili běhávat do lesů kolem keltských hradišť Šance a Závist. Tom přišel jako první s myšlenkou, uspořádat tady závod. Pak se v létě Honza vrátil z Madridu a na podzim, přesně 24.10. jsme se tam byli spolu proběhnout. Bylo krásné podzimní dopoledne, dole mlha, nahoře slunce, scenérie zbarvena do žlutohněda. Nohy se nám bořily do spadaného listí, bylo to nahoru a dolů a po 20km jsme necítili nohy ani plíce. Běžcův sen. To by byl závod! Slovo dalo slovo a rozhodli jsme se to risknout a uspořádat jej ještě letos.
Parametry trailu s profilem, který nedá nohám odpočinout byly stanoveny na 18,5km/700m+. Nic pro kavárenské povaleče. Pozveme pár kamarádů (shodli jsme se, že když se nás sejde 50 bude to úspěch), v cíli dáme svařák něco dobrého na zub, ukončíme sezónu a pak se odvalíme ke krbu. Takový byl plán – komorní sešlost ryzích nadšenců. To, že se o 6 týdnu později před startovní páskou ve Lhotě u Dolních Břežan sejde skoro 300 nadšenců, to jsme si ani ve snu nedokázali představit.
Podařilo se nám vyběhat všechny potřebná povolení, hasiči s SDH Lhota nám slíbili pomoc, vypiplala jsem plakátek, propozice jsme hodili na stránky, nic nebránilo otevřít registraci. Ani nevíme jak, asi tichou poštou, se počet přihlášených každým zvyšoval. Týden před závodem jsme museli vystavit stop stav na 250 přihlášených a další zájemce se slzou v oku odmítat (úzké cestičky by asi více lidí najednou nepojmuly). Na místě se pak nasbíralo ještě dalších 38 běhu chtivých nadšenců. Radost nám udělalo i nezanedbatelné procento holek, které se obtížné trasy nezalekly. Ty nejrychlejší z nich se mohly těšit na krásné ceny od Karitraa.
Šibeniční termín nám nedal moc prostoru pro detailní plánování všech možných scénářů. V tomto směru nám hvězdy byly naštěstí nakloněny. Předpověď počasí slibovala teploty nad nulou, minimální šanci na déšť, takřka ideální podmínky pro zimní výběh. S čím jsme nepočítali byl větřík síly Xaveru, který hatil naše pokusy s výstavbou party stanů, a vlastně čehokoliv volně stojícího. Registrace venku vzala za své, když odlítl šanon s přihláškami. Přesun do klubovny rozměrů 2 x 2 m byl jedinou možnou únikovou variantou.
Kájina, která pro všechny připravovala cílovou polévku poznamenala, že pro běžce vaří moc ráda, protože to jsou fajn lidi. Její slova byla toho dne potvrzena. Všichni vydrželi čekat v nekonečné frontě na registraci na mrazivém větru a nikdo nám to na místě nevmetl do tváře (i když jsem to čekala každou chvíli a měla připravenu omluvu a teplý čaj). Nakonec všichni vyfasovali startovní číslo, čip a startovní balíček od Hanibalu a mohlo se s akademickým zpožděním za rachotu kravích zvonců v 10:17 odstartovat.
Honza (ten kluk v růžových podkolenkách) se krom hašení drobných místních nedopatření zhostil i role traséra. Po startu se hřiště vylidnilo a podezřele utichlo, zůstali jsme sami a měli zhruba hodinu na kompletaci cen pro vítěze, přípravy občerstvení (buchty a koláče dodaly šikovné holky z Břežan a Lhoty a dokončení perníkových finišerských medailí, které jsme napekly místo vánočního cukroví.
Ta hodina utekla jak nic a v cíli už nám hlásili prvního muže. Bohužel ale přiběhl z jiného směru a museli jsme ho chtě nechtě diskvalifikovat. Za ním pak podle papírových předpokladů protnul cílovou pásku jako první skvělý vrchař (a můj trenér) Honza Havlíček, v ženách jako první doběhla Kristýna Junková z Plzně. Celkové výsledky jsou tady.
Víme, že spousta věcí se nám nepovedla, nebo jsme je nedokázali dotáhnout do konce. Kritika, která se na naše hlavy snesla byla opodstatněná. Na příště -jídla je třeba objednat a nakoupit mnohem víc, zapracujeme na urychlení registrací a kritická místa na trati osadíme dobrovolníky a nezapomenu při předávání cen předat taky diplomy (které jsem ještě v noci před startem tiskla… ajaja :)) Co ale zůstane je trasa o které si neskromně myslíme, že je tím nejlepším trailovým běháním u Prahy.
Naše nadšení bylo nezměrné, energie a endorfiny pracovaly a plné obrátky. Máme velké štěstí, že se kolem nás našlo dostatek ochotných lidí, kteří neváhali a přispěchali na pomoc, když bylo nejhůře. Bez nich bychom to nezvládli a patří jim velký dík.
Hodně nás to bavilo a už teď se moc těšíme na další ročník a věříme, že se zase sejdeme v hojném počtu. Jste všichni srdečně zváni 🙂 Slibuju, že to bude super.
Jmenovitě: Lence Horké za manažersky zvládnutou organizaci registrací, čímž nám vytrhla trn z paty. Vierce za medaile a pozitivní myšlení. Adamovi za to, že na sebe vzal roli baristy. Maminám za to, že nás v tom nenechaly a pomohly v zázemí s vydáváním batohů, startovních balíčků. Vaškovi Malečkovi za příkladně zvládnutý občerstvovací servis. Rodině Šimečkové za jejich nadšení a podporu naší nejisté akce. Kájině za vynikající polívky. SDH Lhota za klobásy a občerstvení.
Hanibalu za to, že nám věřili a podpořili časomíru a věnovali ceny pro vítěze. Salonu Tribo za ceny pro nejzkušenější běžkyně a běžce. Pavlovi Dufkovi z caj-kava-cokolada.cz za kávu a čaje. Módě z Norska Karitraa za ceny.
