Na vrcholu
Přišel podzim. Krásný podzim. A já jsem jeho první dva dny strávila pod nejvyšším vrcholem našich úžasných hor – 23. a 24. září se v Krkonoších konal závod Rock Point Horský výzva 2016.
Krkonoše, respektive Pec pod Sněžkou, byla poslední zastávkou série závodů.
Popravdě jsem dost váhala, zda jet či ne… Ale soutěživý duch převládl a tak jsem se v sobotu v deset ráno postavila na start (nejkratší) tratě závodu. Moc se mi nelíbí slovo „nejkratší“, i tak to bylo něco přes 18 km a skoro 1000 metrů převýšení. Ale oproti 35ti km či dokonce 72 km to bylo vážně žalostně málo… OK.
V deset jsem tedy scvakla hodinky a nasadila tempo: „Jdou po tobě! Utíkej, co to jde!“ Proč? No, všechny tratě jsou nejen pro „obyč“ běžce či neběžce, ale i pro takzvané dogtrekaře. Tedy takové sportovce, kteří utíkají se psem (či za psem?). Nechtěla jsem se zamotat do vodítek a navíc se trochu bojím psů… Po čase se ukázalo, že vyděšené tempo bylo to pravé, po chvíli jsem zůstala na trati sama. Krkonoše jsou nádherné místo, takže jsem zvolnila a kochala se. Místo slibovaného mrazu bylo docela příjemně, takže jsem si z dlouhých legín Kari Traa Butterfly udělala tříčtvrťáky (ještě, že jsou tak pružné!) a pádila dál. Na Luční boudě jsem zamávala fotografům, zase zaplakala nad nemožností občerstvit se koláčky a hurá těsně pod Sněžku. Turistů bylo plno, dokonce jsem míjela i svatbu! Dolů Obřím dolem kámen nekámen a hele, už je tu zase Pec! A kudy nevede trasa! Kolem Kari Traa obchodu! Krásného motýlka jsem viděla už z dálky a na chvíli jsem 
prostě musela zpomalit a okouknout zimní kolekci. Ale jen na chvilinku, cíl byl taky na
dohled.
Když jsem se k němu blížila, tak na mě fandící koukali trochu jako na zjevení. Do cíle jsem se přihnala s úsměvem na tváři na celkovém devátém místě! A suverénně jsem vystoupila na nejvyšší stupínek mezi ženami.
Zadařilo se. Moc děkuji právě Kari Traa za úžasné oblečení, které dělají a já je můžu hrdě nosit. A vy vlastně také 😉
