Mattoni 1/2Maraton Ústí nad Labem 17.9. 2016
Běhání na dlouhé tratě jsem vždycky nesnášela. Na základce jsem se hecla jen kvůli tomu, abych na patnáctistovce porazila souputnici Milušku a byla první. Zkrátka jsem vždy ráda soutěžila. Můj drobný odpor k běhu mi vydržel do dospělosti. Vlastně do chvíle, než mi moje kamarádka Iva (která jezdí běhat maratony po světě – blázen!) řekla, abych si s ní zaběhla soutěžní „pětku“ v Praze. Moje vykulené oči a lapání po dechu byly jasnou odezvou. Ale Iva se nevzdávala. „Hele, je to jenom 5 kiláku, to dáš!!“ Pět kilometrů? Je cvok? Nikdy v životě jsem neuběhla pět kilometrů. Ano, chodím cvičit, dřu se s TRX, funím na Pilatesu, občas lítám jako splašená na badmintonu, ale uběhnout pět kilometrů?! No jo, ale protože jsem soutěživá, zase jsem se hecla. A dala jsem to. Uběhla jsem svých prvních pět kilometrů, nezhynula jsem a ještě jsem první metry řvala jako malé dítě. Vybíhat za zvuků Smetanovy Vltavy podél Vltavy je totiž na mou romantickou duši až příliš. A možná díky tomu jsem se do tohohle sportu zamilovala. Dnes můžu říct: běhám! Sice ne maratony, ale desítku si užiju a je mi opravdu fajn.
Postupem času jsem ale zjistila, že k tomu fajn pocitu potřebuju mít i fajn hadříky. Nejen, že chci dobře vypadat (nám, holčičkám, je to snad jasný), ale není nic horšího, než po dvou kilometrech zjistit, že jste upocená, ulepená, mokrá a ještě je vám kvůli tomu všemu zima. Tak jsem začala pátrat a zjistila jsem, že Kari Traa má přesně takové hadříky, které hledám. Jsou sexy, pohodlné a velmi funkční.
Na tuhle štafetu na půlmaratonu v Ústí nad Labem jsem vyběhla v super funkčním triku a byla jsem nadšená. Triko mi „nelezlo nahoru“ (což nesnáším), krásné přilnulo na tělo a když jsem ho sundala, nebylo mokré. Shrnuto – podtrženo. Ústeckou štafetu jsem doběhla skvěle a jediné, co mne zlilo, byl déšť. Ten začal padat z nebe ale až poté, co jsme doběhli. Zkrátka, krásná sobota J
Zlata Jílková
