Ačkoliv se běh může zdát sezónní záležitostí, opak je pravdou. Ne nadarmo se říká, že není špatného počasí, ale špatného oblečení. Běhání v zimě má opravdu své nepopsatelné kouzlo. Pojďme se na to ale na začátek podívat z úplně druhé strany. Zatímco na jaře jsou při prvních teplejších dnech na běžeckých stezkách toulající se běžci denním chlebem, v létě si div nešlapou na kecky, na podzim při troše ochlazení postupně mizí a mizí, a když přijdou první mrazíky, tak už vidíme na trati pouze opravdové nadšence. Pro ty zůstává trať volná pro dokonalé odreagování a pohlcení zimním okolím. Zimní období nás nabádá zachumlat se do peřin s teplým čajem a zimu pozorovat jen přes okno. Že jsou v zimě pochmurné krátké dny a nezbývá po práci na nic jiného energie? To slýcháme dost často. Pokud při běhu v zimě budeme dodržovat určité zásady, nemusí být běh tabu ale naopak příjemnou dávkou endorfinů. Příroda je sama o sobě skrytá energie a věřte nebo ne, aktivní pohyb na čerstvém vzduchu vám vyvolá tolika hormonů štěstí, že se na další dávku této energie budete den ode dne více těšit. 

A jaké jsou ty zásady? První neopomenutelnou zásadou je správné oblečení. Jak říká staré známé pravidlo “oblékej se, jakoby venku bylo o 10°C více”. Jelikož se při běhu počítá s tím, že se hned na prvním kilometru rozehřejeme a být navlečený jak pumpa nevede k tomu nejpříjemnějšímu pocitu u běhu. Nejlepší volbou je vrstvení. 

Spodní vrstvou by mělo být samozřejmě pohodlné sportovní spodní prádlo, které nás u běhu nebude omezovat. Základní vrstva by měla splňovat úlohu hřejivosti, termoregulace a izolace. Jejím úkolem je vzniklý pot odvést dále od těla na vnější stranu odkud je buď předán do další vrstvy nebo odpařován do okolí. V zimě je velmi žádoucí, aby udržovala námi vyprodukované teplo. Pro příznivce delších vytrvalostních běhů skvěle tyto podmínky splňuje přírodní jemná vlna Merino, produkovaná plemenem ovce domácí, známé jako Merino. Pokud zvolíme tento druh spodní vrstvy můžeme se zároveň těšit z výhod, které vlna přináší – její antibakteriální vlastnosti a odolnost proti zápachu. Pro kratší a intenzivnější zátěž bude vhodnější kombinace vlny Merino. V outdoorovém světě se staví stále větší oblibě nejen čistá vlna Merino, ale i její kombinace například s tenclem, díky kterému rychleji schne, nebo v kombinaci se syntetikou z pohledu odolnosti a životnosti. Určitým benefitem pro naše tělo bude verze základní vrstvy se stojáčkem či rolákem. Je velmi pravděpodobné, že nás zasáhne nějaká sněhová vločka nebo kapka deště a to na odhalený krk schytat nechceme. 

Střední, nebo také izolační vrstva, by měla být v symbióze s vrstvou základní. Pokud vyrazíme na svou trať v mrazech, určitě by měla být součástí našeho vrstvení. Jejím úkolem je zabránit úniku tepla a docílit tak výsledné tepelné izolace po celou dobu běhu. Výběr by měl tedy padnout na tenkou funkční mikinu. Pokud se ovšem klepete jako osika, je třeba zvolit například měkký a pružný fleece materiál, který má vynikající hřejivé vlastnosti.

Poslední vrstva je vrstvou ochrannou, kdy má za úkol ubránit tělo před chladným vzduchem, sněhem a deštěm. V praxi tedy zabránit nejen profouknutí ale také promoknutí. Při zimních běžeckých radovánkách by její nepostradatelnou součástí měly být i reflexní prvky pro naší bezpečnost, jelikož světla není moc a tma je velmi brzo.

Spodní část těla nejvíce ocení zateplené legíny či kalhoty. Velký důraz při oblékání by měl být kladen také na zakrytí achilovek, které jsou velmi náchylné k promrznutí a následnému nepříjemnému zranění – ideálně tak volíme například teplé ponožky z hřejivého funkčního vlněného materiálu. 

Než se vydáme na cestu, koukneme na zub ještě obutí, které je druhou zásadou při běhu v zimním období. Co si na nohu nazujeme není jen tak. Naše chodidlo by mělo být oporou pro celé tělo, vždyť na něm vlastně stojí celá naše váha, no ne? Od chodidla se odvíjí pohyb celého těla a tak je značně důležité, jak o ně pečujeme a v čem je “uvazujeme”. Pro běh v zimě se oproti letnímu přezutí bude bota znatelně lišit, pokud tedy ovšem nechceme riskovat natlučený zadek na ledovce nebo nos zabořený v blátě. Jestliže se vydáme na běh do přírody a nebudeme kroužit jen po asfaltce, nutností by měly být boty do terénu – s dostatečným agresivnějším a odolným vzorkem – neklouzavé. Pro extrémnější podmínky ve složitém terénu lze uvažovat i o botech s hroty. Při běhání v hlubším sněhu na dlouhé trati není od věci pořídit si také návleky, které zabrání padání sněhu shora do boty. 

Teď už jen nasadit čepici či čelenku, rukavice a můžeme vyrazit! Tato část bývá často velmi opomíjenou, přestože litovat v zimě budeme hned za barákem při prvním vánku nebo omrzlině. Nemluvíme ale o pleteném kulichu od babičky. I tato vrstva by měla být lehká, funkční, prodyšná a teplá natolik, abyste v ní neuvařili hlavu. Výhodou bude i neprofouknutelná softshellová varianta. Nejvíce tepla z těla nám odchází nejen hlavou, ale i krkem, proto nákrčník bude další vychytávkou, která nás nejen udrží v teple, ale také ho můžeme použít při velkém mrazu pro ochranu dýchacích cest. Celý outfit v zimě můžeme vyšperkovat ještě čelovkou, díky které nás nezastraší ani brzká tma, ani mlhavé počasí, kdy není na krok vidět už velmi brzo. Nejen, že uvidíme na cestu vpřed, ale také pod sebe a vyvarujeme se nepříjemnému zakopnutí o kořeny či jiné nástrahy na trati. 

Důležité je mít na paměti také fakt, že tělo v zimě prochází prudkými změnami teplot. Než se nastartuje na provozní teplotu nějakou dobu trvá, ale po výkonu velmi rychle promrzne. Dostáváme se tak ke třetí zásadě, kterou je bezpečnost, nebo také péče o naše zdraví. Ač se nemusí zdát, zima je využívána spíše k vytrvalostním běhům – trénink kondice, dlouhé objemy běhů – jelikož si tělo díky vyrovnané zátěži zvykne na vnější počasí a nebude s teplotou tak bojovat a bude se soustředit na výkon. Hlavní části tréninku by mělo předcházet zahřátí, aby tělo nemělo najednou šok, avšak ne statickým strečinkem, nýbrž pomalým rozklusáním. Svaly a klouby je třeba prohřát, aby jsme snížilo riziko zranění. Krátké dynamické protažení je vhodné zařadit po rozklusání, pokud ale hodně mrzne, bude lepší ho vynechat a předejít tak prochladnutí, případně svalovým problémům. Stejně tak jako začátek běhu, tak i konec běhu by měl být pomalejší. 

Když dokončíme svůj běžecký trénink, nejen, že budeme plní hormonů štěstí, ale také pěkně zpocení. Proto bychom po výkonu měli v co nejkratším možném čase dorazit do tepla a dát si příjemně teplou sprchu nebo alespoň suché oblečení. V teple domova po výkonu může přijít na řadu lehké protažení. 

Teď už jsme připraveni si zimní běžeckou sezónu užít! Zima přináší na určitá místa úplně jiný pohled než teplé dny a právě tak si můžeme při běhu v zasněžené krajině připadat jako v pohádce. A pokud by i přesto chyběla ještě motivace, je na čase najít správného parťáka. A když ani to nepomůže, můžeme se přihlásit na nějaké jarní běžecké závody, například závod 7 pohoří, kdy v posledních kilometrech opravdu pocítíte, jak moc jste se zimní přípravě věnovali. 

článek napsala ambasadorka značky KT Sandra Nebesářová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.