Jsou závody, které plánujete dlouho dopředu, těšíte se na ně, jste nervózní týden dopředu a noc před závodem nespíte. A pak jsou ty druhé, na které jedete zcela spontánně, bez stresu a bez velkých očekávání. Paradoxně, takové závody dopadají nakonec mnohem líp.
Valašský Hrb se běhá v překrásných Beskydech pod kopcem Soláň a je to přesně ten typ závodu, o kterém můžu říct, že je opravdu pro všechny. Můžete se poprat s 50 km tratí, běžet 30 km, prolétnout si 20 km trať nebo si užít 10 km. Terén není náročný – les, sem tam pole, občas kořen, občas kámen. Zkrátka příjemná turistická cesta s nikterak velkým převýšením. Organizace závodu je téměř bezchybná, a pokud vám k tomu svítí i krásně sluníčko, máte dokonalý letní den v českých horách.
Protože nejsem velký polykač kilometrů, padla moje volba vcelku jednoznačně na 20 km. A z legrace jsem se přihlásila do kategorie Akademického mistrovství České republiky v horském běhu, když jsem ještě ten student. V sobotu 26. května jsme dojeli z Brna k horskému hotelu Čarták, sluníčko pálilo už od rána a my jsme odstartovali před polednem, v 11:00. Velká část trasy byla lesem, běželo se 10 km, pak obrátka a stejných 10 km zpět. Z toho jsem měla trochu strach, co když mě to nebude bavit, co když mě to zlomí psychicky a já to nějak podvědomě vzdám? Takže radši hned od začátku budu makat, ať mám pro případ nouze na cestu zpět nějaké vteřinky k dobru. Trasa je taková hezky houpavá, nepotkáte tam velký kopec, spíš to jsou takové hrbky. Musím se pochlubit, trénink byl asi dobrý, všechny jsem je vyběhla jako pilka. Po rovince už to bylo trošku pomalejší, ale jinak jsem spokojená.
Cestou jsme potkávali jiné závodníky z odlišných tratí, protože všichni běželi v podstatě stejnou trasu. Navzájem jsme na sebe pokřikovali a podporovali se. A dokonce nám fandili i náhodní kolemjdoucí turisté, což je v Česku celkem rarita…
V celkovém pořadí na 20 km trati jsem doběhla mezi ženami druhá, vyhrála Andrea Krstevová. V AMČR jsem ale soupeřkám ukázala záda a doběhla si pro nový titul do své skromné sbírky. (Nutno ale podotknout, že konkurence opravdu nebyla velká, což je škoda a trošku mě to mrzí.)
Pro pohár jsem si šla ve vzdušném KT Maren Tee, které jsem dostala na Urbantrainngu (kam půjdu letos rozhodně znovu a vy můžete se mnou http://www.urbantraining.cz/ ).
Mějte se krásně a ať vás sportování pořád baví,
Eva Ž.
