Jaro je tady! Svítí sluníčko, tráva se začíná zelenat, všichni se hrnou ven. A vlastně byly Velikonoce. Prodloužený víkend přímo lákal k nějakému výletu, k nějaké drobnější dovolené.
Nezaháleli jsme, sbalili do auta kamarády, běžecké tenisky a vyjeli do Korutan, do hraničního města Bleiburg/Pliberk. Cesta tam vede po rychlé rakouské dálnici a trvá z Brna necelých pět hodin. Přijeli jsme ve čtvrtek večer a v pátek ráno už jsem poctivě polykala první kilometry. Ráno před pořádnou snídaní, odpoledne před obří večeří znovu. Kromě kilometrů jsem taky polykala kapky deště…
V sobotu dopoledne nás čekala zkouška ohněm. Nebo spíš vodou. Cíl dlouhého náročného běhu – Mala Peca. 1710 metrů vysoký vrchol na slovinské straně hor. Tam i zpět 20 km a 1500 výškových metrů. Prvních asi 7 kilometrů jsem intenzivně přemýšlela, jestli nám běžcům vlastně vadí déšť, stejně jsme hned upocení. Pak jsem to vzdala. Za prvé jsem byla mokrá jako myš a za druhé jsem se musela začít brodit hlubokým sněhem, přelézat popadané stromy a hledat cestu skrze lavinové pole. Zmrzlé nohy mají jednu výhodu, necítíte, že vás bolí. Zní to šíleně? Možná trošku. K chatě pod Pecou jsem se ale dostala. A pak už jen seběh zase tím sněhem místy po pas až zpět k autu. Vždycky si vybavím slova Jaromíra Nohavici: „Pro dobré věci na ty špatné zapomínám.“ Takže bych si ty čtyři zmrzlé a unavené hodiny dala znovu!
V neděli přestalo pršet! Tak nás napadlo využít nedalekou přehradu. Jeden běžel 30 km od přehrady domů, dva šli pěšky po levé straně, jedna běžela po pravé straně. Sníh je skvělá věc, hlavně v lednu nebo únoru. V dubnu už moc ne. Dalších pár hodin pobíhání po Alpách ve sněhu do půli lýtek a mám stehna jako valach. Ale ty horské vesničky, dřevěné domečky, žádní turisti, nekonečné výhledy. Krása. V jedné zapadlé vesničce jsem se přimotala do krojovaného nedělního průvodu do kostela a nějak omylem (čti „zase jsem se ztratila“) jsem našla nádherné poutní místo v lese. Večer jsme si upekli dort, snědli neskutečné množství jídla a spali jako budulínci.
Velikonoční pondělí! Dostala jsem řádně „namrskáno“. Když jsem řídila k cíli našeho posledního výletu, trošinku špatně se mi sedělo. Poslední běh našeho velikonočního dobrodružství byl Hochanger ve výšce 1304 metrů nad městem Bruck an der Mur. Počasí na sluneční brýle. Tady už jsme potkali davy turistů a způsobovali jsme jim svým během do kopce šok. Tak jsme dolů raději zahnuli na méně prošlapané cestičky a užívali si cestu rájem. Kořeny, mech, stromy, kameny, skalky. Přesně takové krásy, kvůli kterým mnohem raději běhám po horách a v přírodě, než po silnici.
A to je konec našeho velikonočního jarního běžeckého soustředění. Teď vyprat a vyžehlit, uklidit, umýt boty a šup do práce a do školy.
Suma sumárum:
4 dny, 76 km v nohách, 3878 nastoupaných výškových metrů.
- KT Nina tights – protože tyhle kalhoty nenasáknou vodu a jsou stále lehké
- KT Active bra – neřeže pod běžeckou vestou
- KT Fotter tech socks – podkolenky, které hřejí a lehce stahují
- KT Mari Tee – tričko, které odvádí pot
- KT Saue Hood – nejvíc cool!!!
Eva Ž.
