Čekala jsem ze své strany nějaký emotivní proces, zlomené srdce, žal, nebo pocit rozpojeného pouta… Nic takového se nekonalo. Naopak, cítím paradoxně velkou úlevu.
Kojila jsem dceru krásných 15 měsíců a pro to, abych kojila, jsem udělala maximum a že ty začátky byly fuckt těžký! Byly to krásné a sdílené chvíle. Vlastně jsem si uvědomila jaký to byl vždy zvláštní pohled s pocitem spojení, který se lišil od všeho, co jsem kdy zažila… ale čas vypršel. Klesla poptávka, klesla i nabídka. 😂
Dokonce mě přesvědčila situace, kdy ke mně Timea přišla, koukla mi pod triko a řekla: “mňam mňam není”, štípla mě do bradavky, dostala výtlem a šla si hrát.
Musím jí především poděkovat, že mě nikdy nedostala do situace, kdy by mi lezla pod triko a dělala scény na veřejnosti, že chce vytáhnout kozu, nebo jsem musela vymýšlet triky, abych ji ve 3 letech násilím odstavovala. Velké díky za to, že je natolik ohleduplná a nechala si první zub vylézt záhy po skončení kojení. Prostě to ta holka umí načasovat. 😂♥️
Spousta holek řeší, jak odstavit dítě. Někomu se podaří samoodstav, někdo to v noci nahradí čajem, nebo umělým mlíkem. V mém případě se Timea prostě přestala v noci budit, takže to vyřešila za mě, pozvolna, bez trápení… sen mnoha matek. 😂
Vzhledem k tomu, že je každé dítě individuální, určitě bych na nic netlačila, vše má svůj čas…
