#MOVEASSCHALLENGE II.

Tak jsem usoudila, že po 14ti dnech probíhající #moveasschallenge, kterou jsem sama sobě vyhlásila v TOMHLEčlánku, bych mohla udělat nějakou rekapitulaci dosavadních výkonů a pocitů z toho všeho. Ne, že bych se za těch 14 dní nějak zásadně předřela, to se říct nedá, ale od začátku jsem dávala najevo, že to nechci hned nějak přepálit, ale spíš se prostě jen začít víc hýbat. No a tak jsem začala. Vybrala jsem si po poradě s holkamaFitness Station Radlice (poznámka pro holky a ne pro mýho klukapokud chcete cvičit ve fitku plným hezkých namakaných chlapů, choďte určitě sem!! :D) a za těch 14 dní jsem se tam byla “podívat” hned několikrát. Vzhledem k tomu, že přítel posiluje už nějakou dobu, byl tak hodnej, že šel už párkrát se mnou, vysvětlil mi, co se na jakým stroji dělá, jak to kombinovat, co kardio a všechny možný rady, za který jsem strašně vděčná, protože jinak bych tam byla jak totální trouba. Což občas jsem i teď, ale to sama sobě odpouštím, protože snaha se přece cení.A já se fakt snažím, dokonce hecuju sama sebe, když jsem tam sama, abych na tom páse vydržela dýl a abych to opakování dojela, i když už mi hořej ruce a nestojí vedle mě nikdo, kdo by na mě dohlížel. No a když pak jedu domů, celou cestu (a zbytek dne) se usmívám, jsem nabitá endorfinama a pyšná sama na sebe.

Kromě fitka jsem se několikrát dokopala i k tomu, abych si zacvičila doma podle Jill nebo Kayly. To mě zdaleka nebaví tolik jako v tom fitku, ale aspoň nestrávím tolik času v metru a ušetřím si nervy z přestupních stanic.Uvažovala jsem už i nad tím, že když mám tohle super Kari Traa oblečení, mohla bych se někdy jít proběhnout i ven. Jen nevím, jestli na to přece jen nejsem moc princeznička – vždyť je tam FAKT zima. A jo, já vím, že ty věci jsou fakt teplý a fakt odolný, jen já jsem prostě čajíček. Ale třeba to taky vyjde, dám si to jako nějakou další výzvu. Teď si nějakou dobu vystačím s fitkem a tím, že se naučím aspoň pořádně snídat – to znamená ne tu moji oblíbenou čokoládo-čokoládovou kaši od Mixitu, ale pěkně třeba ovesnou placku se sojovým jogurtem a ovocem navrchu. Protože to je taky mňamka. A ještě víc, když Vám jí někdo s láskou připraví.

Co vy, kdo jste psali u minulýho sporty-článku, že se k mý výzvě přidáte a taky něco začnete dělat?

Když to kontroluju, tak mi srdce skáče radostí, když vidím, že tam fotky postupně naskakujou, že na mě myslíte a že v tom jsme takhle hezky společně – je to super podpora, i když jen takhle online. Psali jste mi i o nějaký společný cvíčo, ale na to já se teda vůbec necítím zatím, spíš půjdem potom všichni na nějakej Domči trénink, až je bude mít, jooo?